O mně

Ze života

Na světě sem se zjevil v lednových mrazech roku 1984 v Broumově. Jo, je to ten Broumov s pivovarem a benediktinským klášterem, kdybyste přemejšleli, kerej z těch dvou to je. Jelikož sem se narodil do dělnický rodiny, vodili mě naši do jeslí a pak do školky. Jesle byly vedle domova důchodců, ale to jen tak na okraj. V tý době sme měli nejlepší sousedy na světě, protože sem vždycky na cestu do školky dostával kus buchty.

Základní školu sme měli přímo před barákem, jen na první stupeň sem musel chodit okolo kostela, kde sloužil jeden hodnej farář. Když sem přišel na druhej stupeň, zjistil sem že celou dobu koukám z pokoje do učebny přírodopisu a konečně sem si moh ošahat všechny ty zvířata, co na ně bylo od nás do vitrín malinko vidět.

Od sedmý třídy sme měli chemii. Kdo by ji taky na základce neměl, že jo? A protože moje výsledky týkající se chemie byly víc než nadprůměrný a dokonce sem obhájil přední příčky umístění školy v chemický olympiádě z předchozího roku, měl sem jasno. Šel sem na chemickou průmyslovku do Pardubic. Školu sem zdárně dokončil a rozhodnul se pokračovat na vejšce, kde už to taková sláva nebyla. Čtyři roky studia s výsledkem nedokončeno.

S pracej sem problém neměl, jelikož sem už během studia chodil na brigády v Globusu. Konkrétně sem nějakou dobu doplňoval zboží v oddělení zeleniny, následně v hračkách, kde se mi naskytla možnost práce na plnej úvazek na pozici skladníka. K poslednímu prosinci roku 2007 sem tam skončil a nastoupil po pár dnech do Synthesie na fosgenovou chemii. Tam mě vítali s rozevřenou náručí, protože sem měl aspoň tu průmyslovku. S přerušením sem si tam odpracoval tři roky.

Zájmy

Rád se motám okolo výpočetní techniky a to už od základky. Rád si zahraju nějakou dobrou hru, vrtám se ve zdrojovejch kódech (ale žádnej z nich nenapíšu zpaměti), ošetřuju několik webů.

Občas si vyjedu někam na kole. Aktuálně moje kolo odpočívá v kolárně pod schodama a čeká, až se ho rozhodnu poladit do provozuschopnýho stavu.

Když mám náladu, tak vyběhnu někam ven s foťákem. Ten mám už staršího data – Panasonic FZ8. Radši fotim sám než s někým a spíš objekty než lidi.

Spíš okrajově než vysloveně aktivně se vydám ulovit i nějakou tu geokeš.

Můj češtin

Možná se vám zdá, že píšu jak čuně. To je ovšem jenom zdání. Píšu tak, jak mi zobák narost, čili hovorovou nářeční češtinou. Gramatika mi nikdy žádný větší problémy nedělala, jen třeba u přechodníků se občas zaseknu.