Předevčírem sem překypoval nápadama a dneska je to v tahu. To chce člověk bejt nějakým způsobem prospěšnej svýmu blogu, jehož historie prochází dvouletejma tvůrčíma cyklama, a najednou prd. Múzy, se kerejma sem eště před nedávnem obcoval, mě opustily a mně zbyl jen lógr v hrnku a právě típnutej vajgl. To by se jeden posral. A furt nic. Hlavně že píšu. Akorát bez nápadu. A proto tendle hejt. Dokonce ani žádnou grafiku sem dlouho nevypotil, abych se měl čim pokochat. Jediný na čem dělám sou stránky dříve jmenovanýho mezinárodního projektu, ale tam to je taky na hovno. Zabrzdilo se to na textech. Nejsem s to sesmolit kloudnej článek ve svý mateřštině a eště bych měl psát něco anglicky? Pff, takovýdle lobogo, sám ovládám jen „gejming ingliš“. Nezbejvá nic jinýho, než jen hučet do našich dvorních překladatelů a do CML, aby napsal texty na přeložení. Jenže ten dorazil z Brna a zalomil to. Takže tady sedim na prdeli nad těmahle přibejvajícíma řádkama něčeho, co nemá hlavu ani patu. A teď si ze mě eště udělal prdel WordPress, když mě při uložení konceptu tohodle usmrkanýho článku odhlásil. Tak to už je vrchol. Konec, pro dnešek přestávám psát, páč nevim o čem. Inspirace v hajzlu a to mě pěkně sere.
