To, že ráno je moudřejší večera, si myslí kde kdo, ale je to jen prachsprostej blábol. Můžete si myslet, že melu houna v kafemlejnku, to je váš problém. Když ale víte, co ste vědět ani zdaleka neměli a eště k tomu se dotyčným necháte plácat po rameni na znamení přátelství (obrazně řečeno), tak sebelepší ráno večer nevykompenzuje. Hřeju si na hrudi hada a přitom bytostně nesnáším lidi, co nejsou schopný jednat na rovinu. Je cosi shnilýho ve mně nebo v těch druhých, v těch, o kterých se nemluví, v těch, kerý bezelstně profitujou na mý dobrý vůli? Nerad bych se o dotyčných vyjadřoval jako o bezpáteřních sviních, ale když nebude zbytí, nic jinýho mi stejně nezbyde. Jestli existuje nějaká ta spravedlnost (nebo co to je – v dnešní době totiž slova tohodle ražení nemaj žádnou váhu), tak předchozí řádky zaujmou čestný místo ve škatulce „Nebetyčná mýlka“, v opačným případě bude pod textem minimálně jeden „edit“.
