TracThorr's [blog] |

Licence

TracThorr.cz na Divi

30. června 2020 | Tlachání, Zprávy

… aneb Na co platit dvakrát?

Tak už i hlavní web je na Divi. Po tom, co sem zjistil, že mi nejde aktualizovat šablona Fluida Plus, se kerou sem se přátelil několik let, přišla potřeba zjistit, proč ta zatracená aktualizace nejde. Pes byl zakopanej v tom, že mi skončilo roční předplatný podpory, načež mi bylo připomenuto, že bych za nový období měl zaplatit 49 dolarů. A to přesně za jedinou šablonu, s roční podporou, kerou bych moh dát maximálně na dva weby. A proč sakra platit, když mám neomezeně předplacenou šablonu Divi?

Tak sem se teda do toho vrhnul po hlavě. Eště to není doladěný k obrazu mýmu, ale funčnost se podařilo zachovat. Nejspíš budu muset udělat nějaký psí kusy s CSSkem, aby se mi to nakonec líbilo, ale to třeba časem. Mně šlo primárně o to, mít všechno aktuální a to svůj účel splnilo.

Další krám do baráku

22. dubna 2019 | Tlachání

… aneb Jak sem se po dvou letech rozhoupal

Mám takovej problém. Když pořizuju novou techniku, dycky nejdřív nevim, co potřebuju dřív. Když k tomu dojdu, nevim jakou značku a typ. Tak potom šmejdim po internetu po technickejch parametrech, recenzích, předvedeních a podobnejch věcech, abych měl co nejvíc informací a co nejužší výběr. A přesně tak to bylo i s grafickým tabletem. Můj starej Genius G-Pen F509 byl levná plečka už v době, kdy sem si ho pořizoval. Na nic lepšího tenkrát nebylo, musel bych dlouho šetřit nebo splácet.

V průběhu času sem sem tam zakopnul o myšlenku na novej a lepší. Nejdřív bych se spokojil s Wacomem Intuos M. Ten mi pak přišel moc low-end na to, co sem měl za plány, tak sem ve svejch snech přesedlal na Wacom Intuos Pro M. Jenže kde na něj vzít a nekrást? To se pak nějak vyřešilo jednorázovým přísunem financí. Mezitim ale přišla jedna česká streamerka (ahoj Ellie 🙂 ) s tim, že bude taky pořizovat novej grafickej tablet. Původně chtěla Wacom Cintiq (teď si fakt nevzpomenu jakej, ale cena byla kolem 30 tisíc), načež přišla s nápadem půlku ušetřit a objednala si Huion KAMVAS Pro 13. A začlo to ve mně hlodat. Mít za 10 tisíc tablet od Wacomu nebo za 15 tisíc od Huionu, a navíc s displejem? V mezičase se samozřejmě občas objevily pochyby, jestli opravdu potřebuju novej tablet a jestli nemám vrazit peníze spíš do novýho foťáku, grafiky + monitoru (to je taky epizoda sama pro sebe, protože mi v tom Nvidia udělala dobrej myšlenkovej guláš), či snad do něčeho jinýho.

Na jednom českým e-shopu sem našel Huion za 15 tisíc. To bych nebyl já, abych se v tom eště na poslední chvíli nerejpal. Potřeboval sem popostrčit na správnou stranu tý sakra tenký hranice koupit/nekoupit. Tak sem nakonec debatoval s Ellie, kerá už v tý době měla svůj novej tablet pátým měsícem, čili ideální na poradu. Společně sme zjistili, že se dá tablet pořídit na německým Amazonu za 350 eur, což je něco kolem devíti tisíc. V tu ránu sem zapomněl na ten jedinej českej e-shop, kerej ho měl, a rozhod se pro nákup na Amazonu. Pak ale Ellie říká, že vylez novější model KAMVAS Pro 12, o palec menší (s jinak stejnejma parametrama), o 50 eur levnější a na Amazonu už byl taky, přímo od Huionu, takže žádnej přeprodej přes ňákýho eurochtivýho prostředníka. A tohle nadobro rozhodlo. Objednávám, platim. Co mě velice mile překvailo, bylo to, že sem si moh díky svýmu předplatnýmu Twitch Prime (= Amazon Prime) zaškrtnout nadstadardní dopravu zdarma do druhýho dne. No to bylo něco na mě, jak já si chrochtal! Za pár minut mi přišla informace o tom, že mám zboží zamluvený a co nejdřív ho expedujou.

Nebudu se tady rozprávět o tom, s jakým nadšením sem sledoval pohyb zásilky z Anglie do Prahy na celnici. To byl prostě koncert. Za 12 hodin sklad – letiště v Anglii – letiště v Německu – pražská celnice. Tam se to na chvíli zaseklo, pak už sem se jen nemoh dočkat, až mi to dorazí domů. A to bylo taky něco. Přepravce po ČR bylo UPS, tak si řikám, co předvedou. Překvapen telefonátem, že za čtvrt hodiny je u mě, sem se s dopravcem domluvil, aby mi zavolal chvilku před tim, než dorazí a přidal sem indicie k rozpoznání vchodu, protože tu máme dva a balíkovky pokaždý přijedou k tomu špatnýmu. Druhej hovor. „Přijíždim, sejdeme se před domem.“ Vylezu ven a co nevidim. Tmavou dodávku, jednoznačně rozlišitelnou podle UPS polepu, řidič v uniformě s balíkem pod pažej. „Tady mi to ještě prosím podepište.“ Fakt takhle spisovně. Podepsal sem, převzal balík, poděkoval a celej v mrákotách došel do bytu. Řikám vám, já nejsem od přeprávních společností zvyklej na takovýhle zacházení. PPL, DPD a další se můžou jít zahrabat.

Přines sem krabici domů jako svátost a jal se rozbalovat. Vybalil sem tablet, pero, rukavičku a kabel, stáhnul ovladač, nainstaloval, připojil a po pár kliknutích v nastavení už to všechno jelo jako z praku. Jen sem zapomněl na nějaký to pyžamo pro tablet. Pro dvanáctku sem eště žádnej jako příslušenství nenašel, tak sem podle rozměrů objednal jednoduchý pouzdro na 15,6″ notebook. Teď už mám všechno, co sem potřeboval.

Sem nadšenej z toho, že sem ušetřil 7 tisíc, z dopravy, kerou předtim nikdy nezažil, ale v první řadě ze samotnýho tabletu. Navíc ho můžu používat nejen v grafickejch programech, ale i třeba v QGISu, kerej mám na práci.

Silvestr a ty věci okolo

31. prosince 2018 | Tlachání

… aneb Když potká blbec blbce

Zas tady mám něco, co sem začal psát jako obyčejnej post na fb, ale dýlkou by to asi nejspíš přesáhlo můj standard. Další věcej je to, že by to za pár dalších příspěvků zapadlo a je lepší odkazovat sem, než na ňákej zapadlej post na fb.

Před chvilkou sem narazil na Twitteru na tvít Miroslava Kalouska o tom, že maj lidi myslet i na psy a rozmyslet si odpalování petard. Diskuze pod timhle tvítem se nese v očekávatelným duchu. Lidi, kerý si nepřejou odpalování pyrotechniky nejen během roku, ale i na Silvestra, sou kamenovaný názorama, že odpalovači taky nechtěj během roku šlapat do psouskejch hoven. Rozumnej pejskař to hovno po psoj sebere, takže je to 1:1 v debatě blbců odpalovačů s blbcema nesbíračema. Argument o hovnech je prostě na hovno.

Ani já nejsem svatej. Nemám psa, takže nemám co sbírat a cizí psouský hovna překračuju. Kdybych psa měl, hovno seberu. Týká se to spíš tý pyrotechniky. Teď použiju takovou otřepanou parafrázi: kdo si v životě ani jednou neprásk, nechť hodí kamenem. I já sem si sem tam prásk, na střední sem si dokonce míchal vlastní pyrotechnický slože a testoval je na polích (neosetejch). Dokonce sme s jedním mým dobrým kamarádem plánovali sestavit raketu schopnou letu. Jedno ponaučení sem dostal už před devatenácti lety, kdy mi jedna slož explodovala doma a já od tý doby trpim tinnitem. A tady se dostávám k části jádra pudla.

Kravál. Ne ledajakej kravál, ale kravál nad kravál. To je jedna z věcí, kerou pyrotechnika dělá. A to sere lidi. A nejen lidi, plaší to již výše jmenovaný psy. Ale ani ty psi nejsou jediný, kdo maj obecně několikanásobně citlivější sluch. Sou to i kočky, králící a kdovíjaký další domácí zvířata. Jenže zvířata nemáme jen doma, žijou i tam venku, což si obyčejněj městskej floutek s rachejtlej v pazouře neuvědomuje. Zvířata maj ňákýho Silvestra a Novej rok v paži. Zima je pro ně obdobím odpočinku, tzn. i klidu. Kraválem je akorát tak vystresujete nebo vzbudíte ze zimního spánku. Zvířata se snažej utýct a při tom utíkání se zraňujou nebo rovnou umíraj. Takže příště, až budete chtít něco odpálit, myslete na zvířata a na lidi.

Dalším aspektem používání pyrotechniky je vliv na životní protředí. Spalováním vzniká množství látek, kerý sou pro životní prostředí nebezpečný a např. pro vodní živočichy toxický. Dál je to hromada polétavýho prachu, papír, dřevo, lepenka či plasty. Všechno tohle, co vyletí do vzduchu musí zákonitě někam spadnout, ten bordel se prostě jen tak při výbuchu nevypaří, ač by někdo moh mít ten dojem. A toho svinstva sou každej rok tisíce tun a už vidim každýho, kdo něco odpálil, jak honem běží po sobě ten bordel uklidit.

Kdo je prozíravej, ten si uvědomí i to, jak to musí vypadat v místě výroby. Většinou se tyhle věci vyráběj v Asii, kde je legislativa týkající se životního prostředí slabá nebo zcela chybí, proto není nic neobvyklýho tam vypouštět odpady z výroby do volný přírody. Hnus!

A co sem timhle textem chtěl říct? Mělo by se to zakázat, a to už od prvopočátku, tzn. zakázat výrobu, dovoz, prodej a používání. Jen tak se toho všeho dá zbavit. Pokaď ste rozumný, tak zastáváte podobnej názor. Kdo to nechápe, je nutný ho vodit za ručičku a ukázat mu, co je správný.

Zas tu něco smolim

13. února 2018 | Tlachání

… aneb Už to taky chtělo ňákej ten update

Tak sem si tak řikal, že bych moh zas něco sesmolit, když už ten blog mám, že jo? Trochu sem se tady v tom rejpal a novinkou je třeba to, že mě můžete kontaktovat, a to buďto skrz formulář nebo přímo mailem. Abyste si nemysleli, že sem ňáká brzda, tak máte na stránce i QR kód, můžete si tak přidat vizitku a mít můj mail po ruce.

V socsítích sem skryl Foursquare, páč se stejně neloguju (nemám ani nainstalováno), a dokonce mi z míst zmizelo moje doupě.

Abych se nemusel plácat se stránkama, tak sem si koupil takovou jednu berličku. Jmenuje se to WPBakery Page Builder. Tenhle plugin ukrutně zjednodušuje stavbu stránek, umí to různý CSS efekty a dá se do toho nacpat hromada addonů (ty sem zatim nezkoušel). Můžete bejt úplnej lempl, mít na hovno šablonu a stejně s tim uděláte divy. Sice sem za to dal 54,45 USD (včetně daně), ale holt každá sranda něco stojí.

Co mě taky v poslední době potkalo sou nový weby. Tři. První je pro jednu velice dobrou přítelkyni, kerá dělá manažerku tříčlenný kapele. Rozjela jim fb, na můj popud pozdějc i Twitter (na kerej synchronizuje posty z fb) a chybí už jen ten web, aby byli v obraze i lidi mimo sociální sítě. Druhý stránky sou pro menší obec (tam čekám, jak se rozhoupu) a třetí by se měly zabejvat první světovou válkou (tam zas čekám na podklady). O všem se budete moct pozdějc dočíst v projektech, kde to prozatim eště není.

Už mě nějak nenapadá, co bych vám sem eště napsal, takže tímto lze asi považovat povinnost vůči blogu za dokončenou.

P.S.: Jo, zapomněl sem se zmínit o tom, že mám za sebou tisící tvít.

Update od minula

18. dubna 2017 | Tlachání

… aneb Zase píšu, co je novýho

Tak sem zase tady. Wheee! Od posledka sem přečet pár stránek v knížce, ale eště ji nedočet (Michelle ani Miloš by ze mě určitě radost neměli) a pastelky taky nevzal do ruky. Byl sem totiž vytíženej řešením EET. To je vám taková nebetyčná chujovina, kerou se mi po dvou měsících podařilo takřka dostat do WordPressu. Ale jenom takřka. Je tam nová GoPay brána, sou tam všechny pluginy na EET, ale za živýho boha to nevyplivne jedinej FIK. Nikam a na fakturu už tuplem ne. Z toho by se jeden vzepřiposral. Do toho všeho sem se eště pustil do předělávání designu. Zaplať pámbů, že to bylo kvůli tomu jeblýmu EET odstavený a moh sem se v tom rejpat. Ale trávil sem u toho i tak někdy i 14 hodin za den. Vychytávaly se hlavně mouchy odposledka, kdy se to tak trochu nechalo koňovi. No, nakonec web běží, dá se nakupovat, ale jen na dobírku, protože tam se EET (zatim – a doufám, že to tak zůstane) nemusí řešit. Babišoj bych za tenhle voser neradši narval rozpálenou ocelovou tyč do řiti studeným koncem napřed, aby ji za ten horkej nemoh vytáhnout.

Nedávno sem se dostal k dalšímu webu na přepracování, ale o tom se rozepíšu, až to bude hotový. Teď je to spíš takový hraní s barvama, fontama, fotkama atp. Pak se to jen naplní obsahem a spustí. Doufám, že ve vší počestnosti a bez problémů.

A dneska sem si kvůli samýmu Twitteru zapomněl otevřít okno, abych moh poslouchat ptáky. No nic, stejně tam je kosa a ptáci už sou v tahu.

Tu máte

23. ledna 2017 | Tlachání

… aneb Dlouho sem nic nenapsal

Ale zas to není po ňákejch pomalu dvou letech. Furt přemejšlim, že něco napíšu. Pak si řikám, že na to prdim, že to není dost dlouhý. Proč bych ale měl pořád psát něco zdlouhavýho, u čeho třeba zaboříte ksicht do klávesnice. Tudíž dneska to vezmu hopem.

Novej rok neřešim. Jako každej rok. Jen mě serou ty retardi s ohňostrojema. Bordel dva měsíce v kuse kvůli jednomu Silvestru. Z toho já už vyrost, a to sem si před lety míchal slože sám. Taky na to mám doživotní památku v podobě oboustrannýho tinitu.

Narozeniny taky neřešim. Jako každej rok. Zas mi je o rok víc, než touhle dobou loni. Ale zase se pár lidí chytlo na moje „internetový“ narozeniny, takže to funguje jako každej rok. Akorát u jedný kamarádky mě to mrzí a připadal sem si jako největší prolhanec. Snad vysvětlení pochopila, i když to bylo jen přes ten praštěnej fb.

Ha, sociální sítě. Fb stojí furt za prd. Ale je to nutnost, protože ho potřebuju k práci. Zato takovej Twitter, to je něco jinýho. Tam už si nepřipadám tak asociálně, jako tomu bylo dřív. Dokonce se odvažuju kráčet po tenkým ledě a sem tam někomu něco osrdíčkuju (hvězdička na tohle byla lepší – měla hlubší význam), retweetnu, nebo dokonce odpovim a lidi na mě reagujou. Co může někomu přijít divný je to, že mu ode mě přijde upozornění v temný noci. Třeba už si na to lidi zvykli, že sem právě já to pako, kerý má posunutej denní režim. Na Google+ sem převážně pasivní s občasnou aktivitou ve formě +1. Pak mám taky účet na Discordu, takže kdybyste měli neutuchající potřebu mě kontaktovat přes něj, můžete si vyžádat invite na můj server, sem tam prakticky furt.

Taky sem si objednal pár knížek. Papírovejch. První čtu už asi dva měsíce, pořád se k tomu čtení musim dokopávat. Rozhodně to neni tim, že by ta knížka byla špatná, to jenom já tak nesvědomitě přistupuju ke čtení. Stejně tak nesvědomitě přistupuju i k omalovánkám. Antistresovejm. Asi neprožívám ten správnej stres, od kerýho bych se měl odreagovávat kreslením. A to mám obrázků i pastelek jak za dobrejch časů.

A taky sem si dlouho nevolal přes Skype s kamarádkou, to se musí napravit. (Jestli to čteš, tak bysme se měli oba zastydět a něco s tim udělat. Třeba tenhle tejden. 😉 )

2tr.cz

14. října 2016 | Zprávy

… aneb Kratší cesta k cíli

Dneska po půlnoci se dokončilo nastavení ze včerejška týkající se aliasu pro tenhle web. Už si nemusíte pamatovat krkolomnou adresu tracthorr.cz, teď můžete do prohlížeče zadat jen 2tr.cz a dostanete se sem taky. Snad tohle ulehčení uvítáte.

Sběr plastovejch víček

6. srpna 2016 | Návody

… aneb Zastavte tuhle rakovinu, než vám z toho jebne

Už mnohokrát sem nabádal lidi k tomu, aby přestali se sběrem plastovejch víček a dycky se najde někdo, kdo to vytasí a lidi pak stádně paběrkujou odpad, myslej si jak pomáhaj, přitom leda prd s kupou bordelu navíc. Je to jak plevel, na jedný straně zahrady ho zahubíte a na druhým konci vám vyraší novej. Šíří se to Internetem, mocnejma letákovejma akcema a asi i rádiem, případně televizej, kerý stejně nesleduju, páč je ani nezapínám. Tomu strejdovi, co na tohle přišel, bych vrazil do prdele rozžhavenou ocelovou kulatinu studeným koncem napřed, aby ji za ten horkej konec nemoh vytáhnout. No nic, to sem se na začátek trochu rozvohnil a potřeboval si zchladit žáhu.

Vezměme si modelovou situaci, kdy se Pepíček narodil s vážným vrozeným onemocněním vyžadujícím různý operace a hromadu věcí okolo. Rodiče Pepíčkovi zříděj sbírku s transparentním účtem (na ten si vzpomeneme pozdějc) a do toho je napadne připomoct si sběrem plastovejch víček, protože to viděli jinde. Vy chcete přispět, tak začnete sbírat víčka taky. Pro účely výpočtu zvolim cílovou částku 20(!) korun. Teď vzhůru ke kalkulaci:

Za směs barevnejch víček je cca 5 Kč/kg (tříděný podle barev až 7 Kč/kg).
Víčko váží cca 2,5 g, tedy na 1 000 g víček je jich potřeba 400.
Abych měl za víčka po 5 Kč/kg dvacku, musim jich nasbírat 1 600.
1 600 víček potřebuje svoji vlastní lahev, která stojí průměrně cca 12 Kč (1,5l minerálka).
Abych pořídil 1 600 lahví po 12 Kč, musim zaplatit 19 200 Kč.

Ve zkratce: abyste přispěli Pepíčkovi 20 korun, musíte utratit 19 200 korun.

Další záležitostěj je tvorba odpadu ve formě PET lahví:

Každý víčko potřebuje svoji lahev, kerá prázdná váží 38 g, tim pádem při 1 600 lahvích vytvoříte odpad o váze 61 kg, kerej bez dalšího upotřebení hodíte do kontejneru. Nevěřim tomu, že každou jednu lahev využijete na výrobu třeba strašáka ptáků do záhonku.

Na co se taky nesmí zapomenout, je svoz víček. Zpracovatel plastu může říct, že pro míň jak 100 kg víček nepojede a Pepíčkovi rodiče si musej zajistit odvoz sami. Pro představu jeden 100l igelitovej pytel je zhruba 10-12 kg víček, to znamená, že Pepíčkova rodina si musí doma syslovat deset 100l pytlů, než jim je někdo sám odveze nebo se holt musej sami urvat a odvýzt to svépomocí, což sou vícenáklady. Není nutno připomínat, že pohonný hmoty nejsou zadarmo, proto když vezou například pět pytlů, tak aspoň to, co dostanou za dva (ne-li víc) projedou v autě.

Takže když předchozí odstavec shrnu, přiděláváte Pepíčkově rodině starost s tim kde víčka před svozem uskladněj, jestli si je náhodou nebudou muset odvýzt sami a jesli na ten vlastní odvoz vůbec budou mít peníze.

Vzpomínáte si eště na ten transparentní účet? Tak na něj můžete poslat Pepíčkovi třeba dvě stovky, tisícovku, dvě anebo jen tu pitomou dvacku bez toho, abyste rodičům přidávali starosti s hromadou pytlů víček a jejich přepravou a vy zas ušetříte, protože nebudete muset kupovat víc balený vody, než běžně potřebujete, protože můžete bez problémů pít i vodu z kohoutku. A eště k tomu nebudete dělat bordel s nevyužitejma PET lahvema.

Na konec eště jedna taková překvapivá věc. Víčka na lahvích sou z polyetylenu (PE). Cena čistýho granulovanýho PE se pohybuje okolo 30 Kč/kg a vzpomínáte si, kolik dostane Pepíček za kilo víček? 5 korun. To znamená, že zpracovatel plastu je zhruba 25 korun v plusu. Zhruba je to proto, že víčka se musej nasekat na granule a ty se pak v různým poměru míchaj s čistým PE a barvivem při výrobě druhotnýho produktu. Takže zpracovatel plastu je jedinej, kerej na tom opravdu vydělá.

P.S.: Nechápejte mě jako nějakýho zfanatizovanýho ekologa (na druhou stranu i ekologiej se zabejvám), to co píšu, je plodem selskýho rozumu. Čet sem i názory z druhý strany tj. od lidí, pro kerý se víčka sbíraj a někerý z nich sou časem zoufalí z toho, že jim víčka přestali vykupovat z důvodu naplnění poptávky odběratelů a sami nemaj jak víčka odvýzt klidně i 100 km jinam. Pak se jim hromaděj okolo baráku a nevěděj, co s nima.

EDIT: Musel sem opravit váhu prázdný PET lahve z 10 na 38 g.

Vánoce pyčo

12. prosince 2014 | Tlachání

… aneb Když už je teda ten prosinec

Abych to uved na pravou míru: tenhle post sem původně začal psát k sobě na fejzbůkovou zeď, pak sem ale uznal za vhodný to hodit sem. Jednak na fb by to mohlo bejt dlouhý (uvidíme, jestli to bude dostatečně dlouhý pro blog) a druhak, když se podívám na datum posledního článku, tak jako „no ty vole!“ Ale abych se dostal k jádru pudla (BTW pudlové sou kokoti – stejně jako čivavy, maltézáci a ty další ksindli, co vypadaj jak minimalizovaný srny | EDIT: nemám nic proti srnám):

Máte už dárky na Vánoce? Že ne?! První co musíte udělat je honem běžet do banky nebo eště líp za nebankovním poskytovatelem a sjednejte si pořádnou půjčku s parádním úrokem a se začátkem splácení až v březnu. V lednu začíná platit vánoční půjčku jedině kokot. Dál vlezte na ňákej ten slevovej portál, kerej je celej jedním obrovským oddělením chujovin a prodává jak zboží, tak dárkový poukazy. Až tam dorazíte, tak se nechte ojebat těma pseudoslevama. Hlavní je, aby měly na konci tenhle symbol: % – jakože procenta, na procenta slyší každej. Další co tam musí bejt, sou vyharvestovaný fotky ze všech fotobank světa a nekonečno (∞ – to je zase symbol; Vánoce sou hlavně o symbolech, to je přece jasný) dojebanejch zfotošopovanejch fotek, na kerejch se nachází (nejlíp zdvojeně s popiskama „Před/Po“):

Vyhlazený pomerančový kůže
Přeoperovaný oční víčka
Vyliftingovaný podbradky a násobný brady
Vyfrézovaný vrásky
Vydojený tuky
Naběhlý pysky (jako na hubě, vy kanci)
Čela napumpovaný botulotoxinem (místo píchání je lepší přikládat klobásu – zkaženou…)
Ksichty (převážně) žen, po kerejch se plazej šipky všema směrama
Nechutný sádelnatý prdele v kontrastu s vyzáblejma půlkama (spíš čtvrtkama)
Krejčovskou mírou omotaný boky s vystouplejma pánevníma kostma
Nastávající matky se zfetovaným úsměvem poblíž obrazovky 4D ultrazvuku

A takhle bych moh pokračovat do aleluja.

Tak co, máte hotový všechno výše popsaný? Tak teď nezbejvá nic jinýho než čekat, až vám to všechno přivezou. A mezitim, než u vás zazvoní první řidič balíkový služby, vylezte ven mezi lidi a všechny terorizujte dotazem, jestli už maj dárky. A taky informacej, že vy ste zodpovědný, na Vánoce neserete a už máte dárky nakoupený. Každej přece ví hovno o tom, že ste to taky honili na poslední chvíli. Tady de o to bejt in. A in je ten, kdo má dárky. Ale neboje se, nejste světoví, trumfli vás totiž lidi, kerý si vánoční dárky doma syslej už od srpna.

Info na konec:
Autor článku už x let Vánoce neslaví a má je absolutně v paži. Serou ho ujetý lidi, kerý korzujou po krámech, jako by jim patřily, strkaj se v násobnejch frontách u pultů se salátama, kerý nakupujou v množství větším než velkým (minimum pět kilo je základ – kéž by vás z toho stihnul atomovej průjem), řvou po sobě, kradou si navzájem vybraný zboží z košíků (lze reálně zažít např. v odděleních s oblečením), přejou si navzájem „šťastný a veselý“, ale to jen a proto, že je to létama naučená fráze a sou jinak na sebe navzájem hnusnější víc než během roku. Autora článku by potěšilo, kdyby se mu během těch fanatickejch tří měsíců povedlo aspoň jednou si bez potíží koupit třeba jen ten zpropadenej bochník chleba.

Ráno moudřejší večera [nalezenej koncept z 28. 3. 2011]

21. ledna 2014 | Tlachání, Zprávy

… aneb To říkejte těm, co žerou seno

To, že ráno je moudřejší večera, si myslí kde kdo, ale je to jen prachsprostej blábol. Můžete si myslet, že melu houna v kafemlejnku, to je váš problém. Když ale víte, co ste vědět ani zdaleka neměli a eště k tomu se dotyčným necháte plácat po rameni na znamení přátelství (obrazně řečeno), tak sebelepší ráno večer nevykompenzuje. Hřeju si na hrudi hada a přitom bytostně nesnáším lidi, co nejsou schopný jednat na rovinu. Je cosi shnilýho ve mně nebo v těch druhých, v těch, o kterých se nemluví, v těch, kerý bezelstně profitujou na mý dobrý vůli? Nerad bych se o dotyčných vyjadřoval jako o bezpáteřních sviních, ale když nebude zbytí, nic jinýho mi stejně nezbyde. Jestli existuje nějaká ta spravedlnost (nebo co to je – v dnešní době totiž slova tohodle ražení nemaj žádnou váhu), tak předchozí řádky zaujmou čestný místo ve škatulce „Nebetyčná mýlka“, v opačným případě bude pod textem minimálně jeden „edit“.

« Starší příspěvky